
Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kurska asi 2/3 svých obrněných sil. Rozhodující byly nejen ztráty ,ale zejména ztráta času, promarnění příležitosti a oslabení ostatních částí bojiště. Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka. Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kurska umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Doňské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace.
Tato velmi klíčová bitva brzy po svém začátku skončila. Znamenala jakousi předzvěst německé úplné porážky. Od tohoto okamžiku se Němci již nikdy na východní frontě pořádně nevzpamatovali z porážek u Stalingradu a u Prokchorovky a až do konce dubna 1945 ustupovali zpět do Německa